Okna fary v Ostrovačicích

Realizované práce:

Výroba a výměna 28 oken fary obce.

Informace o památce:

Fara v Ostrovačicích je poprvé zmíněna v roce 1255. V listině ze 6. listopadu tohoto roku řeší král Václav spor břevnovského opata Martina s olomouckým biskupem Brunem o patronát a obsazování fary. Pře byla rozhodnuta ve prospěch opata, protože právo klášterní trvá od nepaměti.

Fara v Ostrovačicích byla obsazována benediktiny zejména z Broumova a z Rajhradu. Prvním duchovním, který nebyl členem řádu sv. Benedikta byl až v roce 1962 jmenován P. František Vlach.

Přibližně do roku 1622 byly Ostrovačice přifařeny k Domašovu (nevíme však od kdy), k oddělení došlo až za pána Zikmunda z Tiefenbachu, který koupil klášterní statky v Domašově a Ostrovačicích. Po jeho smrti a vykoupení statku zpět do majetku kláštera však bylo na Ostrovačice poněkud zapomenuto a v dopise z roku 1653, adresovaném konzistoři, sděluje rosický farář, že fara v Ostrovačicích není již po mnoho jet obsazena a že zde jen někdy vykonává služby Boží rajhradský klášterník. V roce 1665 fara opět zaniká a osada připadá znovu k farnosti Domašovské. V roce 1676 však probošt Celestýn přeložil faru z Domašova do Ostrovačic a Domašov sem zůstal přifařen až do roku 1771. K této změně došlo zřejmě proto, že v roce 1674 stará farní budova vyhořela a na jejím místě byla velmi brzy vystavena nová. V roce 1692 pak byla fara rozšířena o tzv. prelaturu, rezidenci, která sloužila rajhradskému konventu jako útočiště ve válečných časech. Po této přístavbě získala fara půdorysný tvar písmene L a autorem stavebních úprav je pravděpodobně velmi významný stavitel této doby Jan Blažej Santini.

Jako své útočiště a úkryt použil rajhradský konvent faru již v roce 1683 (před nájezdy Kuruců, spojenců tureckého sultána), prelatura jako úkryt byly poprvé využili v letech 1703 a 1707 před vpády loupeživého maďarského vojska na Moravu.

Do roku 1771 patřily k Ostrovačicím osady Domašov, Hluboké, Radoškov, Přibyslavice a Javůrek a samoty mlýn Kupských, Tomšíkův, Staňkův, Nový mlýn s Šmelcovna. Po oddělení Domašova a dalších osad tvořily v roce 1773 farnost Ostrovačice, Říčany, Říčky a mlýn Chrastina. V roce 1784 byly i Říčky přifařeny k Domašovu. Přifaření Říčan vyvolalo spor s vrchností z hradu Veveří a farářem ve Veverské Bítýšce, kam byly Říčany dříve přifařeny. Dvorským dekretem z 30. července 1774 a rozhodnutím olomoucké konzistoře z 12. prosince 1774 zůstaly Říčany přifařeny k Ostrovačicím. Říčanský kostel sv. Petra a Pavla zůstal filiálním kostelem a součástí ostrovačické farnosti až do současnosti.

Velmi výrazně do hospodaření a majetku kláštera a místního statku přinesla rozhodnutí císaře Josefa II. Po aboličním, neboli dohodovém, výkupu poddanské roboty v roce 1778 musel klášter ostrovačický dvůr rozparcelovat na tzv. familie a pozemky za mírnou úplatu přenechat poddaným. Nejvíce polí (přibližně 80%) bylo prodáno poštmistru Jakubu Kierovi. Od jeho rodiny zakoupil pole ve čtyřicátých letech 19. století statkář a spolumajitel uhelných dolů ve Zbýšově Josef Dufek. Rodina Dufkova se pak v Ostrovačicích usadila na dalších 60 let. V roce 1898 odprodala rodina statek majitelce rosicko-veverského velkostatku baronce Kláře Hirschové – Gereuthové a od jejího nástupce Angličana Arnolda barona de Foresta převzal v roce 1925 veškerý panský statek Státní pozemkový úřad k parcelačnímu řízení. Původní klášterní majetek byl rozdělen na dva zbytkové statky. První, tzv. vrchní byl přerozdělen mezi nuceně vystěhované občany z Kníniček (určené k zatopení při budování Brněnské přehrady), majitelem druhého statku tzv. spodního se stal hospodářský správce František Dvořák a posléze Teodor Mašek. (zdroj: oficiální stránky městyse Ostrovačice)